Vyhraje plyn nad jádrem i rozumem?

Někteří politici a pochopitelně obchodníci s plynem se nás snaží přesvědčit, že plynová krize je zažehnána a čekají nás růžové plynové zítřky. Je to ale pravda? Podle mě ne.

Při pohledu na twitter ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely to vypadá, že skoro jediným tématem, které ho zajímá, je plyn. Téměř neustále tweetuje, kolik plynu máme v zásobnících a naposledy 7. května se pochlubil, že jej máme v zásobnících výrazně víc než v předešlých letech. To je určitě fajn, ale musíme si uvědomit, že to není zas tak důležité. Proč?

V první řadě proto, že zásobníky jsou jakousi železnou rezervou, ale rozhodně nemají takovou kapacitu, abychom se na ně mohli plně spoléhat. Úplně plné zásobníky by pokryly zhruba třetinu naší spotřeby.

Ve druhé řadě jde o cenu toho plynu, ať už je v zásobnících, nebo k nám poteče například z LNG terminálů. Ta sice v posledních měsících klesla z hrozivých čísel v loňském roce, ale stále je hodně vysoká. Odborníci navíc varují, že pravděpodobně znovu poroste. „Globální dodávky plynu letos zřejmě zůstanou omezené a globální rovnováha bude čelit neobvykle široké škále nejistot. Ty zahrnují nepříznivé počasí, nižší dostupnost LNG a možnost dalšího poklesu ruských dodávek prostřednictvím plynovodů do Evropské unii,“ varovala třeba Mezinárodní energetická agentura (IEA).

Pak je tu výhled do budoucna. Ten je poměrně varovný. Česká republika podle všeho stále nemá podepsány žádné dlouhodobé kontrakty na dodávky plynu. Nemáme ani vlastní LNG terminály, pouze si pronajímáme kapacitu v terminálech v Holandsku či Německu, vyjednává se s Polskem. Otázka ale je, co se stane, pokud tyto státy budou mít plynu nedostatek. Jeho spotřeba totiž poroste, například kvůli masivním vodíkovým plánům Německa.

V neposlední řadě je zde pochopitelně klimatický faktor. Plyn je fosilní palivo, které má pochopitelně uhlíkovou stopu při těžbě, přepravě i spalování. Tu ještě zvyšuje dovoz plynu tankery. Během celého procesu uniká do ovzduší metan, který je mnohonásobně silnějším skleníkovým plynem než CO2. Zajímavé je, jak málo se najednou toto hledisko u plynu řeší, když posledních pár let probíhá mohutné tažení proti uhlí právě z klimatických důvodů.

Proč to ale celé píšu? Důvod je jasný. Česko se stále úplně nerozhodlo, jakým směrem se chce v energetice vydat. Cesty jsou přitom v podstatě dvě. Buď se bude masivně investovat do jádra, které se doplní obnovitelnými zdroji a trochou plynu, nebo se půjde „německou“ cestou a místo jádra půjdou masivní investice právě do obnovitelných zdrojů a plynu.

Osobně jsem přesvědčena, že lepší cesta v našich podmínkách ta jaderná. Je levnější, stabilnější i bezpečnější.