Naše vláda toho za 13 měsíců udělala pro nezávislost na Rusku více než předchozí dvě vlády za 8 let, dodala ještě předsedkyně TOP 09 i Poslanecké sněmovny.
Pokud na chvíli uvěříme, že neexistuje kontext, jde samostatně opravdu o dobrou zprávu. Závislost na Rusku a na jeho plynu byla vždy velkým rizikem. Sama jsem o tom psala mnohokrát. Kontext ale pochopitelně existuje. Je jím realita, minulost, současnost i budoucnost. Předstírat, že ne, by bylo hloupé lhaní do kapsy.
Takže si to pojďme rozebrat. Nejdřív se vraťme do nedávné historie. V polovině června 2021, tedy v době, kdy už Rusko škrtilo dodávky plynu do Evropy i k nám, napsala Markéta Pekarová Adamová na Facebooku toto:
„Je 21. století – čas skoncovat s dobou uhelnou! Ochrana životního prostředí je jeden z nejsilnějších závazků, které vůči příštím generacím máme a jeden ze základních pilířů našeho programu. Chceme, aby se nám v Česku dobře žilo a dobře dýchalo. Proto je naším cílem do roku 2030 prosadit ukončení těžby uhlí! Naši budoucnost vidíme v kombinaci jaderné energie a decentralizovaných obnovitelných zdrojů. Zároveň ale nesmíme rezignovat na energetickou bezpečnost a soběstačnost. Přeměna energetiky je pro nás obrovskou příležitostí, jak investicemi do udržitelného rozvoje, čistých a obnovitelných zdrojů a cirkulárního hospodaření výrazně modernizovat českou ekonomiku a zvýšit kvalitu života.“
Problém je, že v roce 2030 nebudeme mít ani o trochu víc energie z jádra, než máme dnes. Z obnovitelných zdrojů určitě o něco více energie mít v roce 2030 můžeme, rozhodně ale ani zdaleka ne tolik, aby dokázala nahradit tu z uhlí. Stačí se podívat do Německa, kde už mají OZE opravdu spoustu (v porovnání s Českem mnohonásobně) včetně větrníků na moři, ale hlavně teď v zimě stejně musí jet i německé uhelné elektrárny na maximum. Bylo tak naprosto jasné, že uhlí, ze kterého se u nás vyrábí stále skoro polovina elektřiny a víc než polovina tepla, mohl do roku 2030 nahradit pouze a jen zemní plyn. A v té době to byl pouze a jen plyn ruský. Na rozdíl od výzev k ukončení uhlí ani Markéta Pekarová Adamová ani nikdo další nevolal po zajištění dodávek zemního plynu z jiných zdrojů. Znamenalo by to dramatické zvýšení spotřeby zemního plynu a tím i závislosti na Rusku. Znamenalo by to také obří investice do nových plynových zdrojů – elektráren a tepláren a další infrastruktury. Pokud někdo (například Markéta Pekarová Adamová) tvrdil, že plyn měl být pouze dočasným zdrojem, tak buď vůbec nevěděl, o čem mluví, nebo vyloženě lhal. Je totiž naprosto jasné, že by nikdo neinvestoval stovky miliard do nových elektráren, plynáren, plynovodů apod., aby je řekněme za deset zase zavřel.
Markéta Pekarová Adamová tohle všechno buď věděla, a v tom případě si jí troufám označit za pokrytce, nebo netušila. V tom případě je opravdu na zvážení, jestli se má k energetice vyjadřovat, ale hlavně o ní rozhodovat.
Pojďme z minulosti do současnosti. Politici se plácají po ramenou, že všechno zvládáme, že máme plné zásobníky plynu a ceny jdou dolů. Už ale nedodávají, že v zásobnících je stále ještě i i ruský plyn, že nám všem pomáhá mírná zima, že lidé plynem šetří i na úkor vlastního pohodlí, že dovoz ruského LNG do Evropy v loňském roce vzrostl o pětinu. Evropská unie totiž jeho dovoz zatím nezakázala, a Rusko díky tomu částečně nahrazuje snížený dovoz plynovody. Politici nemluví ani o tom, že se daří šetřit plynem z velké míry i proto, že všechny dostupné uhelné elektrárny jedou na plný výkon.
A teď to nejdůležitější, čímž je samozřejmě naše budoucnost. Markéta Pekarová Adamová jásá, že jsme radikálně snížili závislost na ruském plynu. Měla by ale především říkat, čím ho do budoucna nahradíme a za jakou cenu. Zatím se všude zajišťuje LNG, ale nikdo neřeší ani ekonomické ani ekologické dopady. V obou případech to rozhodně nebude žádná sláva, spíš naopak.
Především by ale Pekarová Adamová měla říkat, čím nahradíme uhlí, se kterým chce skončit už za sedm let. To bude totiž ještě mnohem větší honička. Zejména, když si teď asi těžko můžeme říct, že teda toho nedostatkového a drahého plynu dovezeme ještě několikrát tolik. Vsadím svou blogerskou čest, že Pekarová Adamová nemá ani ponětí, natož aby měla připravené řešení.
