O tom, jak je zemní plyn úchvatný, levný a ekologický slyšíme roky. Dříve nám tuto propagandu cpali Rusové, kteří ho sem a vlastně všude do Evropy chtěli dodávat. Ekologický samozřejmě nebyl nikdy, to byla jen čistá lež propagandy. Už jsem o tom psala několikrát. Klimatická zátěž zemního plynu je včetně těžby a přepravy srovnatelná s uhlím. Levný tenkrát byl, ale teď už víme, že jen dočasně.
Teď už je drahý, ale hlavně se všichni bojí, že ho bude málo. Nikdo totiž neví, jak tuhá bude zima. Všichni sledují, kolik vlastně plynu bude potřebovat Čína. Státy se všemožně snaží uzavřít smlouvy na plyn s Katarem a podobnými zeměmi, ale evidentně to není jednoduché. To vše způsobuje, že jsou ceny plynu extrémně nestabilní. Kdejaká zpráva o chystané stávce v Austrálii s nimi mává jak vítr s mladým stromkem.
Dost důvodů k tomu, aby si Česko, které právě chystá novou energetickou koncepci, dalo na zemní plyn pozor a nezvyšovalo svou závislost.
Jenže to by ministrem průmyslu musel být někdo jiný než Jozef Síkela. Ten má totiž k plynu nějakou zvláštní náklonnost. Když se podíváte na jeho twitterový účet, tak zjistíte, že už vyplodil neuvěřitelné množství tweetů o tom, kolik máme plynu v zásobnících. Neříkám, že to není důležité, ale ta disproporce oproti ostatním tématům je až podezřelá. Nicméně budiž, Síkela se chlubí, že je plynu v zásobnících dost. Co to ale znamená?
Když musí ministr doslova vstávat a usínat s tím, jestli je dost plynu v zásobnících (které mimochodem pokryjí jen asi čtvrtinu naší spotřeby), dalo by se očekávat, že se bude snažit závislost na plynu přinejmenším nezvyšovat. Tím spíš, když jsou mimořádně nestabilní ceny. Ale kdepak.
Síkela naopak před pár dny veřejně v rozhovoru prohlásil, že bude Česko stavět nové plynové elektrárny. Dokonce se to prý stihne do pěti let.
No jak se říká, vezměme si popcorn a posaďme se do první řady. Nejspíš tam s námi bude sedět i Daniel Křetínský, který nedávno zastavil výstavbu plynové elektrárny v Irsku, protože se nevyplatí.
